Dopis o minulosti

V jakém světě bych to žil, kdybych se nemohl občas spojit se svými vzpomínkami na postavy světlonosné nebo naopak na tvory vzbuzující ještě dnes nechuť.

K těm druhým patří profesor ruského jazyka Vasil Kovtun z doby, kdy byla málem trestná i výzva kravám JZD, aby naplno netáhly při orání. On byl plně spjatý s touto dobou, byl prosáklý její ideologií. A že zavírali jeho studenty jen proto, že hodlali rozšiřovat pomocí letáků jiné názory, než se poúnorovým vládcům líbí, ho nezajímalo. A považte, tento člověk byl přijat v našem podniku jako ruštinář v době, kdy se lidé opět ohlíželi, zda je někdo nepovolaný neposlouchá. Já jsem ho samozřejmě poznal, on mě nikoliv. Kriminál neomlazuje. Jinak by se mi nedíval bezelstně do očí při učební diskuzi. Při jeho ideologické zatvrzelosti by možná reagoval jako tenkrát: že ho odsoudili za protistátní činnost na dvanáct roků? Rozum do hrsti, studenti- šlo nám o mladou socialistickou republiku! Jezdili jsme tenkrát v našem podniku na t.zv pracovní brigádu zvelebovat naší podnikovou chatu. Celkem jsme to vítali, v autobuse bylo ropzptýlení, kdekdo přidal nějakou příhodu,ohlásil vtip - jen náš ruštinář nás příliš nebavil svým přesvědčováním, že krásně zpívá. A tu se ve mně probudila kdesi hluboko zasunuta poťouchlost - co kdybych využil příležitosti a trochu ho ztrestal za ta příkoří, která mi způsobil? Jak jsem se později dověděl,. měl tenkrát v mém zatčení lví podíl, protože soudní dotaz po mém kádrovém profilu vyzněl jeho zásluhou převážně záporně. Podobnými úvahami jsem uklidňoval své svědomí, kterým se zajídá pomstychtivost. Nuže sledujte mou hru, kterou jsem se snažil pozvolna deptat psychiku zasloužilého straníka. "Nuž, molodci, vpirjod vpirjod, molodci na daču nam nádo jéchat i tam rabótat jój krasívaja búdět rabóta" Tak se rozplýval při pouhém slově Práce. Do jeho nadšeného barytónu se pojednou ozvalo: No a děvušky? Zpěvák ustrnul "Děvušky patom"! A pěl o práci vroucné dál "nam nádo vperedi idti, v rabotu , raboto,lubovnica moja, ja tolko teblja ljubju - nevesta moja! Dál poktačuje horování pro práci až v zápalu její adorace ztrácí pojem o prostoru i času. Až moje naléhavá otázka: A děvušky bůdut?! ho vyvedla z tranzu. V okamžiku se orientoval. A što vy rabotat na daču jechajete ili děvuški jebat chotite?Mať tvoju job! Svoloč odná" Profesor Vasil ve zlosti zřejmě zapomněl, že se nachází v oblasti pedagogické výchovy. V autobuse nastal huronský řev. Profesor se provinile přikrčil a při setkání pohledů s předsedou ROH, který s námi zájezd taktéž sdílel .poznal, že tu přestřelil. Předseda odborů věděl, že sympatie osazenstva jsou na mé straně, a zápasil s dilematem, na čí stranu se přiklonit. Spolustraníka nemohl shodit. Zato mne si prohlížel vražedným pohledem a v jeho očích jsem vyčetl, že se mám na co těšit..Utrpěla i jeho autorita.Dopadlo to neslavně. V každé mužské partě najdeš dobrodince, který se vytasí s lahvinkou ostré tekutiny - nastává všeobecné sbratření. "Vasile, na lopatu je ještě čas - zapěj nám o ruských děvuškách!" " Tolko patom, tolko patom - posle raboty!" ."Na rabotu třeba slivovicu piti!" lákali ho.Autobus s brigádniky se zastavil u rozestavěné chaty za ohlušujícího řevu česko-ruských písní, v nichž dominovala slova robota a děvušky. Ba, našel se tu i básník: 

Jedem, jedem, 

děvušky nám víkend krátí, 

domů se nám nechce vrátit!

Mé chování nebylo podnikovou věrchuškou přehlédnuto. Bylo tlumočeno kádrovákovi, ten příslušným místům, která rozhodla: propustit z podniku z odůvodněním: posměch z písně spřátelené země.

Doma jsem konejšil uslzenou manželku - zase nějak bude. Holt,  řečeno s M. Gorkým - narodil jsem se, abych odporoval!

J. Roman

Přečtěte si

ppr-logo-white.svg
Jsme spolek přátel Podkarpatské Rusi,
krásné země, která byla kdysi součástí
Československé Republiky.
© 2024 PŘÁTELÉ PODKARPATSKÉ RUSI

Kontakt

+420 725 518 828

subcarpathia@seznam.cz