Výprava za Rusíny na Východní Slovensko

Výprava za Rusíny na Východní Slovensko

Protože díky probíhající válce považujeme poznávací výpravy na Ukrajinu za nemorální, vydali jsme se letos na východ Slovenska. Zde žije také početná rusínská komunita v několika desítkách obcí a na Prešovské univerzitě je Ústav rusínského jazyka a kultury. Akce se zúčastnilo 12 členů, což představuje více než čtvrtinu našeho spolku.

Vyrazili jsme z Brna ve středu odpoledne ve třech autech a sešli jsme se příjemném hotelu Hubert v Levoči. Už bylo po sezóně, restaurace byla večer zavřená, a tak jsme akci důstojně zahájili burčákem, který v množství více než dostatečném vyrobil a dodal Ivan. 

Ráno jsme se přesunuli na historické náměstí, načerpali jsme atmosféru krásného středověkého města a prohlédli jsme si oltář mistra Pavla v místní bazilice, který je zapsán ve světovém dědictví UNESCO. Po brzkém obědě ve Spišskom salaši jsme přijeli na Prešovskou univerzitu, kde jsme se sešli se členy Ústavu rusínského jazyka a kultury. 

Setkání začalo prezentací nové knihy docenta Padjaka, ve které uvádí překlady her světových autorů do rusínštiny od Jaroslava Sysaka, uvedené (rusínským) Divadlem Alexandra Duchnoviče v Prešově.  Záměrem je využít těchto obecně známých textů ke kodifikaci spisovné rusínštiny. V následné diskusi pan Padjak i jeho kolegové v optimistickém duchu shrnuli práci, kterou pro rozvoj rusínštiny vykonávají. Poté jsme my představili náš spolek. V následující besedě jsme se potom věnovali problémům Rusínů na Ukrajině (která je z obav ze separatismu jako národnost neuznává) a dialektům rusínštiny (a oblasti, odkud byl vybrán dialekt pro spisovnou rusínštinu na Slovensku). Členové ústavu mluvili mezi sebou i s námi výhradně rusínsky a na závěr každý dostal jeden výtisk prezentované knihy, takže všichni naši členové se v rusínštině významně zlepšili.

Z Univerzity jsme se poté přesunuli do Muzea rusínské kultury, kde jsme se zúčastnili vernisáže výstavy Divadlo Alexandra Duchnoviče v proměnách času. Akce opět probíhala především v rusínštině a byla doprovozena zpěvy rusínských lidovek. Kromě prohlídky muzea jsme se během rautu měli možnost seznámit i s ředitelkou muzea, paní Královou a dalšími osobnostmi rusínské kultury na Slovensku. Na závěr jsme jako spolek dostali 15 nových rusínských knih do naší knihovny a docent Padjak nám pak do svých knih napsal věnování. Fotky z akce jsou zde fotky

Plni dojmů jsme se ještě večer přesunuli do Svidníka, kde jsme v hotelové restauraci zhodnotili tento událostmi nabitý den.

Pátek jsme zahájili prohlídkou vojenského muzea ve Svidníku, zaměřeného především na boje v obou světových válkách, které v okolí probíhaly. Následovala prohlídka skanzenu "Muzeum ukrajinské kultury" jehož název se dochoval ještě z předrevolučních dob, kdy byli Rusíni povinně označováni za Ukrajince. I přes tuto nesrovnalost v názvu se nám vesnička složená z staveb dovezených z okolních rusínských vesnic velmi líbila. 

Následovala prohlídka kostela sv. archanděla Michaela v Ladomirové a kostela sv. Mikuláše v Bodružálu. Oba kostely jsou zapsány ve světovém dědictví UNESCO a uchvátily nás především překrásnými interiéry. Hlavně naše dámy měly možnost navštívit prostor za oltářem, což by bylo na Podkarpatské Rusi nepřípustné. Krásné letní počasí jsme využili i k návštěvě bojišť v Údolí smrti a v Dukelském průsmyku, kde jsme navštívili rozhlednu a vše si prohlédli i z ptačí perspektivy.

Na večer jsme se pak přesunuli do Hostovic, rodné vsi Ivanovy. Zde nás pohostili výborným gulášem a domácím vínem. Po večeři jsme setrvali v družné zábavě a Ivan s bratrem Milanem nám k tomu svými mocnými hlasy zazpívali mnoho rusínských písní.

V sobotu jsme již naše tempo zvolnili. Prošli jsme se do sousedního Osadného, kde jsme si prohlédli v kostele kryptu s kostmi vojáků padlých v první válce a v hospodě jsme si dali místní rusínskou specialitu - smažené pirohy plněné zelím, brynzou a brambory. Po návratu nám starosta Hostovic pověděl o historii i současnosti obce a vyjádřil svůj pohled na aktuální světové i domácí dění. Nakonec jsme si prohlédli místní kostel sv. Bohorodičky a přilehlý vojenský hřbitov. Po opulentní večeři následoval už jen závěrečný večírek.

Neděli jsme pak celou strávili na téměř 600 km dlouhé cestě domů. Výprava byla díky náplni i krásnému počasí úspěšná a doufáme, že příští rok ji zopakujeme.

 

IMG7838
IMG7841
IMG7848
IMG7849
IMG7840
IMG7850
IMG7852
IMG7857
IMG7858
IMG7861

Přečtěte si

ppr-logo-white.svg
Jsme spolek přátel Podkarpatské Rusi,
krásné země, která byla kdysi součástí
Československé Republiky.
© 2024 PŘÁTELÉ PODKARPATSKÉ RUSI

Kontakt

+420 725 518 828

subcarpathia@seznam.cz