Protože díky probíhající válce považujeme poznávací výpravy na Ukrajinu za nemorální, vydali jsme se letos na východ Slovenska. Zde žije také početná rusínská komunita v několika desítkách obcí a na Prešovské univerzitě je Ústav rusínského jazyka a kultury. Akce se zúčastnilo 12 členů, což představuje více než čtvrtinu našeho spolku.
Vyrazili jsme z Brna ve středu odpoledne ve třech autech a sešli jsme se příjemném hotelu Hubert v Levoči. Už bylo po sezóně, restaurace byla večer zavřená, a tak jsme akci důstojně zahájili burčákem, který v množství více než dostatečném vyrobil a dodal Ivan.
Ráno jsme se přesunuli na historické náměstí, načerpali jsme atmosféru krásného středověkého města a prohlédli jsme si oltář mistra Pavla v místní bazilice, který je zapsán ve světovém dědictví UNESCO. Po brzkém obědě ve Spišskom salaši jsme přijeli na Prešovskou univerzitu, kde jsme se sešli se členy Ústavu rusínského jazyka a kultury.
Setkání začalo prezentací nové knihy docenta Padjaka, ve které uvádí překlady her světových autorů do rusínštiny od Jaroslava Sysaka, uvedené (rusínským) Divadlem Alexandra Duchnoviče v Prešově. Záměrem je využít těchto obecně známých textů ke kodifikaci spisovné rusínštiny. V následné diskusi pan Padjak i jeho kolegové v optimistickém duchu shrnuli práci, kterou pro rozvoj rusínštiny vykonávají. Poté jsme my představili náš spolek. V následující besedě jsme se potom věnovali problémům Rusínů na Ukrajině (která je z obav ze separatismu jako národnost neuznává) a dialektům rusínštiny (a oblasti, odkud byl vybrán dialekt pro spisovnou rusínštinu na Slovensku). Členové ústavu mluvili mezi sebou i s námi výhradně rusínsky a na závěr každý dostal jeden výtisk prezentované knihy, takže všichni naši členové se v rusínštině významně zlepšili.
Z Univerzity jsme se poté přesunuli do Muzea rusínské kultury, kde jsme se zúčastnili vernisáže výstavy Divadlo Alexandra Duchnoviče v proměnách času. Akce opět probíhala především v rusínštině a byla doprovozena zpěvy rusínských lidovek. Kromě prohlídky muzea jsme se během rautu měli možnost seznámit i s ředitelkou muzea, paní Královou a dalšími osobnostmi rusínské kultury na Slovensku. Na závěr jsme jako spolek dostali 15 nových rusínských knih do naší knihovny a docent Padjak nám pak do svých knih napsal věnování. Fotky z akce jsou zde fotky
Plni dojmů jsme se ještě večer přesunuli do Svidníka, kde jsme v hotelové restauraci zhodnotili tento událostmi nabitý den.
Pátek jsme zahájili prohlídkou vojenského muzea ve Svidníku, zaměřeného především na boje v obou světových válkách, které v okolí probíhaly. Následovala prohlídka skanzenu "Muzeum ukrajinské kultury" jehož název se dochoval ještě z předrevolučních dob, kdy byli Rusíni povinně označováni za Ukrajince. I přes tuto nesrovnalost v názvu se nám vesnička složená z staveb dovezených z okolních rusínských vesnic velmi líbila.
Následovala prohlídka kostela sv. archanděla Michaela v Ladomirové a kostela sv. Mikuláše v Bodružálu. Oba kostely jsou zapsány ve světovém dědictví UNESCO a uchvátily nás především překrásnými interiéry. Hlavně naše dámy měly možnost navštívit prostor za oltářem, což by bylo na Podkarpatské Rusi nepřípustné. Krásné letní počasí jsme využili i k návštěvě bojišť v Údolí smrti a v Dukelském průsmyku, kde jsme navštívili rozhlednu a vše si prohlédli i z ptačí perspektivy.
Na večer jsme se pak přesunuli do Hostovic, rodné vsi Ivanovy. Zde nás pohostili výborným gulášem a domácím vínem. Po večeři jsme setrvali v družné zábavě a Ivan s bratrem Milanem nám k tomu svými mocnými hlasy zazpívali mnoho rusínských písní.
V sobotu jsme již naše tempo zvolnili. Prošli jsme se do sousedního Osadného, kde jsme si prohlédli v kostele kryptu s kostmi vojáků padlých v první válce a v hospodě jsme si dali místní rusínskou specialitu - smažené pirohy plněné zelím, brynzou a brambory. Po návratu nám starosta Hostovic pověděl o historii i současnosti obce a vyjádřil svůj pohled na aktuální světové i domácí dění. Nakonec jsme si prohlédli místní kostel sv. Bohorodičky a přilehlý vojenský hřbitov. Po opulentní večeři následoval už jen závěrečný večírek.
Neděli jsme pak celou strávili na téměř 600 km dlouhé cestě domů. Výprava byla díky náplni i krásnému počasí úspěšná a doufáme, že příští rok ji zopakujeme.
