Přečtěte si krátkou zprávu o výpravě Majky na Podkarpatskou Rus loni v Srpnu.
V srpnu jsem byla na Zakarpatí, tak podávám pár informací o tom jak se tam teď žije.
Přejezd hranic v obou směrech trval víc jak pět hodin ( jela jsem linkovým autobusem).
První den jsem přespala v Užhorodu v hotelu Zakarpatí, myslím, že dobrovolně bych si ho nevybrala, ale jinde bylo obsazeno. Ve městě, zdálo se, život plynul jako obyčejně. Bylo znát, že je tam hodně lidí, restaurace a kavárny zavíraly v šest večer a všechno je drahé. Druhý den jsem odjela maršrutkou do Nižnye Vorota ke kamarádce, tam jsem strávila pár dní. Z Nižných Vorot jsem jela do Mižhirje a dál do Siněviru. Nikde jsem se nezastavovala, tentokrát jsem neměla moc času a chtěla jsem dojet do jednoho pravoslavného ženského kláštera v lese (směr Vilšany až za přehradou). Do toho kláštera mě dovezl Ivan ze Siněviru, se kterým jsem už byla telefonicky domluvená. Zůstala jsem tam tři dny, trochu jsem jim pomáhala a taky pásla krávy ale měla jsem i dost času, abych si udělala pár výletů do okolí. Po třech dnech jsem se vydala pěšky opačným směrem na Chust. V první vesnici jsem se zastavila v “magazíně”, prodavačka byla trochu zvědavá a když zjistila, že jdu z monastýra (bylo to, jako bych vyslovila kouzelnou formuli), tak mě posadila tchánovi do auta, že jede do Chustu. Ještě jsme tam ani nedojeli, když zastavil v jedné vesnici a říká:” Ten autobus před námi jede do Prahy, zeptám se řidiče, jestli vás vezme.” Vzal mě a tak jsem jela až do Brna.
