V pondělí, 24. února proběhlo ve Šlapanicích shromáždění u příležitosti 3. výročí rozpoutání ostré války proti Ukrajině Ruskem. Akci zorganizoval šlapanický spolek Kytaristi z parku. Připomněli jsme si význam a důležitost svobody a demokracie. K tomu pořadatelé zahráli a zazpívali několik tématických písní. Náš předseda ve svém projevu shrnul negativní vliv Ruska na naši zemi za posledních 200 let:
Dámy a pánové, milí přátelé svobody a demokracie,
sešli jsme se dnes zde, abychom si připomněli smutné výročí – tři roky od chvíle, kdy Rusko rozpoutalo největší válečný konflikt v Evropě od konce druhé světové války. 24. února 2022 zahájilo svou barbarskou agresi proti svobodné a suverénní Ukrajině a pokusilo se jí přichystat stejný osud, jako Krymu a části Donbasu, které tou dobou už 8 let nezákonně okupovalo. Útok přinesl statisíce mrtvých, miliony uprchlíků a nesmírné utrpení. Ale nejen to – tento útok nám znovu připomněl, že ruský imperialismus nikdy nezmizel. Jen čekal na svou další příležitost.
Rusko po celou svou historii ukazuje, že je stát založený na expanzi. Na touze ovládat a na potřebě šířit svůj vliv silou a zastrašováním. Vždy, když mu to okolnosti dovolily, sáhlo po cizím území. Nyní je obětí Ukrajina. Ale v minulosti to byly bez výjimky všechny státy, se kterými kdy Rusko sousedilo. Před 700 lety bylo Moskevské knížectví, zárodek ruské říše, velké zhruba jako Morava. Těsně před rozpadem zabíral SSSR 1/6 světa. Jen pro zajímavost - to znamená, že po celou svou existenci se tato říše zla rozrůstala v průměru o velikost Belgie každý rok.
Ani naše země, není ušetřena. Už před 180 lety mnozí Češi uvěřili propagandě a hleděli na Rusko jako na bratra a ochránce slovanských národů. Karel Havlíček Borovský se ale rozhodl tuto myšlenku panslavismu prozkoumat a odjel na rok do Ruska. Správně rozpoznal, že ruský zájem o střední Evropu není založen na přátelství, ale na touze ovládat. Po příjezdu prohlásil - "Odjel jsem jako Slovan a vrátil se jako Čech" a napsal: „Dosvědčit mohu, že Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a sobecky smýšlejí. To už jsou mi milejší Maďaři, kteří proti nám bojují otevřeně, než Rusové, přibližující se s jidášským polibkem, aby nás pak strčili do kapsy. Tito pánové počínají všude místo ruský říkati slovanský, aby pak místo slovanský zas ruský říci mohli.“
Masaryk ještě před vznikem Československa po návratu z Ruska varoval: „U nás se říká: Co je rusky, to je hezký. Ale já vám povídám, že co je rusky, to je vždycky podezřelé.“
Když se naše československé legie na konci první světové války snažily z poraženého Ruska podle dohody přesunout na západní frontu, ruský bolševický režim je zradil. Chtěl je začlenit do Rudé armády, nebo popravit. Legionáři si to tenkrát ovšem nenechali líbit, postavili se na odpor a obsadili v počtu pouhých 60ti tisíc celou sibiřskou magistrálu a prakticky tak kontrolovali po 3 roky 2/3 Ruska.
Na konci 30. let, po okupaci Československa Německem a Maďarskem utíkali naši rusínští občané před maďarským fašismem z Podkarpatské Rusi. Věřili, že v Sovětském svazu najdou útočiště. Místo toho byli zatčeni a odvezeni do sovětských lágrů, kde mnozí zahynuli. Ti, kteří přežili, byli později nuceni vstoupit do československého armádního sboru Ludvíka.
A rok 1945? Československo se tehdy těšilo na osvobození, ale dočkalo se vytlučení klínu klínem. Sovětský svaz anektoval Podkarpatskou Rus, v rozporu se smlouvou o Přátelství z roku 1943. Následovalo odvlečení desítek tisíc našich slovenských, rusínských a maďarských občanů na nucené práce do sovětských gulagů a odvlečení a popravy ruských emigrantů, kteří v ČSR našli azyl před bolševiky.
Moskva zde následně pomohla nastolit a udržet komunistický režim, který po čtyřicet let ničil naši svobodu, kulturu a ekonomiku. Sovětský svaz rozhodoval o tom, kdo nám bude vládnout. Když se v roce 1968 Češi a Slováci vzepřeli, ruské tanky zadusily naši naději na svobodnou budoucnost.
Odhaduje se, že vynucená ekonomická závislost na SSSR nás stála desítky bilionů korun a zbrzdila náš rozvoj o celá desetiletí. Z osmého nejvyspělejšího státu světa jsme se propadli až do páté desítky.
Ale ani po roce 1989 jsme neměli klid. Jak ukázaly tragické události ve Vrběticích v roce 2014, Rusko reálně ohrožují naše občany a provádí zde teroristické činy. Ruské tajné služby aktivně působí na dezinformační scéně. Šíří nepravdivé informace a konspirační teorie s cílem destabilizovat naši společnost a podkopat důvěru lidí v demokratické instituce. Navíc, Rusko oficiálně zařadilo Českou republiku na seznam nepřátelských zemí. Tyto kroky jsou dalším důkazem snahy Ruska ovlivňovat dění u nás a omezovat naši suverenitu
Tato země, naše Česká republika, není a nikdy nebude bezpečná, dokud bude Rusko vnímat naši svobodu jako hrozbu.
Dnes však nestojíme pouze proti zlu minulosti. Stojíme proti zlu přítomnosti. Ukrajina bojuje nejen jen za sebe, ale i za nás. Každý její voják, každý občan, který se staví na odpor ruské agresi, bojuje i za naši svobodu. Pokud padne Ukrajina, nebude to konec. Rusko nepřestane. Bude hledat další cíl. Proto musíme být pevní, musíme pomáhat a musíme ukázat, že pro ruský imperialismus není v dnešní Evropě místo.
Vážení přátelé, připomínejme si minulost, ale zároveň jednejme pro budoucnost. Podporujme Ukrajinu, protože její vítězství je i naším vítězstvím. A nikdy nezapomeňme, že svoboda není samozřejmost. Musíme ji chránit. Musíme za ni bojovat. A musíme se postavit každému, kdo ji chce zničit.
Sláva Ukrajině!
