V jakém světě bych to žil, kdybych se nemohl občas spojit se svými vzpomínkami na postavy světlonosné nebo naopak na tvory vzbuzující ještě dnes nechuť.

Už jsem se dříve zmínil, že se užhorodským starousedlíkům líbil fakt, že toto město zůstává stejné, jako když jsem ho před válkou opustil. Výjimkou je nové nádraží železniční i autobusové. V poslední době objevuji komplex obchodně-finanční pod županátem.  A mě zde zůstávají k potěšení pomalu jen ti vrabci, kteří u nás už téměř vymizeli.

Není to nové téma, ale je nutné se k tomu stále vracet, tím spíše, že se podobné jevy ve světě stále objevují. Dnes je to v Africe, nebo v Severní Korei. Mluvíme o hladomoru na Ukrajině v třicátých letech. Mlčet o těchto věcech je pošetilé, je i nebezpečné.