Letošní třetí ročník Babylonského guláše se opět povedl. Akce na medláneckém letišti U křivé vrtule se tentokrát zúčastnilo již 7 týmů. Kromě již tradičních Maďarů, Poláků, Rusínů a Moraváků se letos připojili i Slováci, Romové a Vietnamci. Všechny guláše měly vysoce nadprůměrnou kvalitu. K dobré náladě nám opět zahráli šlapaničtí Kytaristi z Parku a o zábavu nejmladších návštěvníků se postaralo divadlo Kejkle. Akce se dokonce objevila v hlavním zpravodajství  TV Nova.

Koncem dubna náš spolek uspořádal spolu s naším oblíbeným bistrem 4D a pod záštitou primátorky gastronomickou akci Babylónský guláš. Cílem bylo prezentovat, co si pod pojmem guláš představují různé národnostní menšiny, žijící v Brně. I přes pár nepříjemností, kdy nečekaná choroba nejdříve vyřadila moravský tým a následně animátorku, se akce velmi vydařila. Přečtěte si, jak ji viděla svýma očima naše téměř nejmladší členka a vycházející hvězda našeho webu Sára, která se aktivně zúčastnila. (na straně moravského týmu, který jsme narychlo poskládali z našich nerusínských členů)

Tak Vás zas zdravím já, Sára. Tentokrát jsem se nechala od táty ukecat k pomáhání při Gulášfestu v Brně u Bistra 4D. Byla to fakt pecka, sraz byl asi v sedm ráno, ale mně naštěstí, taťka řek, že můžu dorazit až kolem osmý, do tý doby mě prý potřebovat nebude.

Když jsem dorazila, už probíhala nějaká ta základní příprava surovin, někteří i vařili. Celkem se dělalo pět druhů gulášů (nebo něco na ten způsob), my dělali moravský. Rusínskýho se ujal předseda Pedy spolu s pár rusínskýma členama spolku. Dál tam byli Ukrajinci, Maďaři a Poláci. Původně to měla být soutěž o lepší guláš, jenže se nakonec zkonstatovalo, že guláše různých národů jsou tak odlišný, že to nejde hodnotit. Takže nakonec byla jen ochutnávka. Každý tým měl udělat 40 litrů, který měly vystačit od dvanácti hodin (začátek akce) do pěti (konec). Každý tým vyfasoval několik malých lístků do tomboly, který měly hodnotu asi čtyřiceti kaček s tím, že je můžem použít na útratu v Bistru. Samozřejmě, že jako nejmladší členka jsem často lítala pro pivo, sem tam i Pedymu, který byl hned vedle nás.

V našem týmu byla kromě mě a táty (hlavní kuchař) ještě Romana. My holky jsme se starali o zeleninu a pomáhali podle potřeby a rozkazů táty. A protože byl nějaký dětský den, procházela kolem nás hromada lidí s dětmi, takže se nám povedlo nějaké nalákat už cestou.

Občas se stalo, že někdo něco neměl, takže jsme si věci mezi sebou vyměňovali, my a Rusíni měli třeba „putovní“ sůl, kterou měl ten, kdo ji zrovna potřeboval. Někdy na začátku k nám přišel jeden Maďar s višňovicí na seznámení. Škoda, že jsem nezletilá, prý je to sladký. Každopádně jsme se naučili jedno užitečný slovíčko. Víte, jak se řekne vařečka? Fakanál. Miluju slovanský jazyky.

Okolo nás často chodili lidi, byla tam prý nějaká naučná stezka, nebo co, takže jsme lákali kolemjdoucí rodinky. A pak se stalo, že hlavní program, vystoupení pro děti, nemohl dojet, protože onemocněl. Naštěstí má Pedy dost kontaktů, takže náhradu nakonec sehnal. Začátek se ale i tak opozdil. Začlo se teda asi o půlhodinu později, než byl plán.

Aby si někdo mohl dát guláš, musel do bistra, kde si mohl koupit buď lístky na ochutnávku (dostal na každý stánek jeden) nebo jednu celou porci. Nejoblíbenější byly samozřejmě ochutnávky.

Poměrně rychle se prostor zaplnil lidmi a samozřejmě chodili ve vlnách, takže jsme chvíli měli frontu a pak odpočinek. Táta byl skoro pořád u hrnce a nalíval a já s Romanou jsme podávaly misky a braly papírky. Takhle to šlo několik hodin, v mezičase jsem chodila pro pití a sem tam i něco k zakousnutí. Pochopitelně byla mezi týmy i rivalita, především mezi námi a Rusíny, neboť si nás lidi hodně chválili a docela jsme vydělávali. Pak ale nastal problém. Ukrajincům došel guláš. Nikdo pořádně neví, proč se to stalo, asi dávali moc velké porce, 40 litrů totiž dodrželi a ostatní tenhle problém neměli.

Pak se pomalu končilo a s tím ubývalo i lidí. Protože některým před koncem došel taky guláš, přestaly se vydávat ochutnávky a dávaly se jenom celý porce. Nakonec se skončilo později, než bylo v plánu a bylo potřeba všechno umýt. Po tom, co jsme slili zbylý guláš do krabičky, mě táta samozřejmě zapřáhl do umývání. Nějakou dobu to trvalo, ale nakonec jsem měla hotovo, docela jsme i vydělali a pohádali se s Rusíny o to, kdo měl lepší guláš (stejně jsme to byli my). Pak už jsem byla propuštěna a letěla na bus domů.

Doufám že, pokud to čte někdo, kdo tam byl, tak si to užil a já už nebudu dál zdržovat. Tak zatím a mějte se.

V sobotu. 16. 9. se náš spolek zúčastnil každoročního festivalu národnostních menšin Babylonfest. V krásném letním počasí se našich deset členů na stánku prakticky nezastavilo. Podvědomí o Podkarpatské Rusi jsme šířili především prostřednictvím jídla - prodali jsme 50 porcí boršče a 40 porcí bograče. Žíznivé hosty jsme osvěžili 100 pivy značky Karpat. Kdo chtěl, mohl si vyfotit QR kódy a tak se dostat k receptům na našich webových stránkách. Kromě toho jsme prodali 3 knihy Vlada Kušteka Československý svět v Karpatech a rozdali větší množství starších čísel našeho časopisu. Všichni zájemci dostali vyčerpávající odpovědi na své otázky, mezi nimiž tradičně převažovaly dotazy na Mikolu Šuhaje. Setkali jsme se ale i se zajímavými dotazy na téma původu Rusínů a jejich jazyka, heraldického původu podkarpatského znaku a vymezení Rusínů oproti Ukrajincům.

Také jsme navázali přátelské vztahy s ostatními menšinami a s Maďary jsme dohodli, že odloženou soutěž ve vaření bograče uskutečníme mimo babylonfest v Údolí oddechu.

Díky všem aktivním i pasivním členům za účast.

Bograč

Bograč patří mezi nejznámější podkarpatská jídla. Původně to bylo jídlo pastevců, kteří navečer po práci do kotle naházeli všechno, co bylo zrovna k dispozici, a pak si pochutnali na silném masovém vývaru se zeleninou.  Původ bograče je v Maďarsku, jehož součástí  Podkarpatská Rus byla téměř 1000 let. Bograč (z maďarského  bogrács = kotel) je předchůdce guláše a kromě samotného Maďarska se vaří i ve Slovinsku, Chorvatsku, Rumunsku  a v západních oblastech Ukrajiny.  Na Podkarpatské Rusi ale žáci předčili učitele, a podle našeho názoru se zde vaří nejlepší bograč.  Podobně, jako u jiných krajových jídel, i u bograče existuje celá řada zaručených receptů. Společné je to, že do bograče patří různé druhy masa, paprika, cibule, mrkev a brambory. Bograč musí být hustý a měl by se připravovat ve velkém kotli na ohni.

Budeme potřebovat:

150 g uzené  slaniny nakrájené na kostičky

rostlinný olej

500 g vepřové krkovice* nařezané na kostky

500 g jehněčí žebra* rozsekaná na menší kusy

500 g hovězí ho  krku nebo kližky* nařezané na kostky

3 cibule nasekané na drobno

6 palic česneku, rozdrcených

4 rajčata čerstvá oloupaná, nebo z konzervy

1 mrkev nastrouhaná nahrubo

1, 5 kg brambor

feferonky nakrájené na kolečka dle chuti

1 petržel, 1 mrkev a 1 – 2 stonky řapíkatého celeru, vše nakrájené na kolečka

2 bílé a 2  červené papriky nakrájené na plátky

2 lžíce mleté červené maďarské papriky případně 1 lžíce a druhá lžíce uzené mleté papriky

kmín

5 bobkových listů

 pepř a sůl

*) maso můžeme použít i jiné. Důležitá je jeho celková hmotnost a pestrost,  aby byl bograč řádně silný chuťově vyvážený

Postup:

Do rozehřátého kotlíku vložte slaninu a za občasného míchání vyškvařte tuk. Přidejte cibuli a na středním ohni ji restujte do zlatova. Pokud se ze slaniny vyškvařilo málo tuku, přilijte olej. Až cibulka zezlátne, zaprašte ji paprikou, zamíchejte a přilijte trochu vody, aby se paprika nespálila. Vložte maso a za občasného míchání restujte. Maso po chvíli pustí vodu, kterou je potřeba zcela odvařit. Až je voda odvařená a maso se začne opékat, přidejte nastrouhanou mrkev, feferonku, kmín pepř a bobkový list. Promíchejte a krátce zarestujte.  Přidejte polovinu česneku, promíchejte a potom přidejte rajčata a opět promíchejte. Až začne obsah kotlíku vařit, vložte papriku a přilijte tolik vody, aby bylo maso těsně pod hladinou a dusilo se, ne vařilo ve velkém množství vody. Na mírném ohni udržujte těsně na hranici varu a po hodině osolte. V případě potřeby vodu dolejte. Až je maso měkké (po 2 – 3 hodinách, podle jeho druhu a kvality), přidejte kořenovou zeleninu a tolik vody, aby pokrm získal konzistenci polévky. Přiveďte opět k varu a vložte brambory a zbytek česneku. Vařte, dokud brambory nezměknou. Hotový bograč podávejte posypaný čerstvou petrželí nebo koprem a s chlebem a podle chuti můžeme přidat i čerstvé, nebo sušené feferonky.

Syrniky jsou tvarohové (tvaroh = сир) lívance. Je to velká pochoutka. Běžně se podávají jako vydatná sladká snídaně, ale potěší i jako dezert po dobrém obědě nebo večeři. Servírují se suché s několika přílohami, ze kterých si pak můžeme vybrat, nebo je kombinovat.

Zakarpatské pelmeně jsou krásnou ukázkou toho, jak obyvatelé Podkarpatské Rusi dokážou nápaditě a tvořivě přepracovat recept a obyčejné jídlo tak povýšit na pravý kulinářský zážitek, a to i bez náročných vychytávek a exotických surovin (Recept na sibiřské pelmeně, které se rozšířily po celém území dříve ovládaném Sovětským svazem, najdete mezi staršími příspěvky)

Banoš je tradiční podkarpatské jídlo. Je to smetanová kukuřičná kaše, která se podává buď jako vydatná příloha, nebo jako samostatný pokrm s houbami, škvarky nebo brynzou. Má specifickou chuť a i když je jeho příprava poměrně jednoduchá, uvařit dobrý banoš je umění. Původně se připravoval v kotli na ohni. V tomto receptu uvádím návod na jednu porci. Na poprvé nezkoušejte připravit větší množství, do toho se pusťte, až získáte praxi.

Základem této řidší, přesto energeticky vydatné polévky, jsou sušené praváky (біле гріби). Lze ji s úspěchem uvařit i z jiných druhů hřibů, ale chuť nebude tak výrazná. Důležité pro správnou chuť ovšem je, aby se jednalo o hřiby sušené a pokud možno po podkarpatském způsobu - to jest nakrájené na mnohem větší kusy, než je v našich krajích zvykem

Pelmeně jsou masové taštičky, v podstatě ruské raviolli. Pocházejí ze Sibiře a v období Sovětského svazu se rozšířily po celém jeho území. Získaly si oblibu pro dobrou chuť, nenáročnou přípravu a snadné uchování. Běžně se prodávají jako zmražené polotovary. Většina podkarpatských hospodyněk je má v mrazáku (většinou domácí výroby), aby mohly pohostit nečekanou návštěvu.