Boršč je podkarpatské i ukrajinské národní jídlo. Je to hustá zeleninová polévka na bázi červené řepy a zelí, často s masem Podobně jako guláš nebo svíčková se vaří podle stovek zaručených receptů a má mnoho krajových variant, včetně jarní zelené  ze šťovíku nebo i z kopřiv. Mnohdy se podává jako hlavní jídlo. Klasická varianta má krvavě rudou barvu. Povinné přísady jsou kopr a kyselá smetana.

Často se setkáváme s názvem ruský boršč, což je ale nonsens. Rusové přebrali boršč od Ukrajinců a oblíbili si ho, neb jejich národní zelná polévka zvaná šči není tak chuťově bohatá a zelenina je v ní rozvařená, zatím co v boršči je na skus Také nesmíme boršč zaměňovat s polským barzscsem, což je pouze odvar z červené řepy, chuti nevalné a sloužící spíše jako surovina pro další zpracování.

Tato jednoduchá pochoutka se většinou připravuje na ohni, ale dá se to zvládnout bez problémů v horkovzdušné nebo i obyčejné troubě. Původně se toto jídlo připravovalo jak laciná bezmasá verze šašlíku, ale poslední dobou se začíná rozšiřovat jako vynikající příloha k masu. Stěžejní surovina pro jeho přípravu je špek. V ideálním případě domácí, vysoký, uzený, z Podkarpatské Rusi přivezený.  Místo něj se dá použít i špek z místních domácích zdrojů, nebo v obchodě koupený Iberský nebo z mangalice. Aby byl výsledek našeho snažení bezchybný, musí být špek vysoký, aby porýval celou plochu brambory. Takový špek se ale dá získat jen z prasete, které při porážce váží 150 a více kg a to je asi o 30 kg víc, než je běžné při průmyslové výrobě vepřového. Pokud použijete špek horší kvality, můžete přidat cibuli, Druhá podstatná surovina sloužící k dochucení je brynza. Pokud nemáte domácí zdroje, zkuste koupit brynzu ve stánku slovenských výrobců (např ve vchodu NC Královo Pole), nebo alespoň váženou u pultu. Použitelná  brynza musí mít více než 50% ovčího mléka a co nejvíce tuku a sušiny.

Různé pokrmy z mletého masa se nabízí po celém území Podkarpatské Rusi. Často se skrývají i pod názvy kotlet nebo biftek. Mě nejvíce zaujaly kuličky, které vaří Mariánka z Podobovce. Jsou měkké a šťavnaté a jejich příprava není složitá. Nejdříve jsem se ji na postup neptal a pokusil jsem se je po návratu udělat sám, ale pořád tomu něco chybělo. Když jsem se po půl roce vrátil do Podobovce, popsal jsem jí svůj postup, a ptal se, kde dělám chybu. Řekla, že žádnou nedělám, že ona to dělá taky tak. Nevěřil jsem ji a následoval ji do kuchyně. Měla pravdu, maso, špek, cibuli, máčené pečivo i koření jsem použil správně. Rozuzlení se dostavilo nečekaně, když místo do trouby strčila plech s kuličkami do posledního modelu konvektomatu (trouba s programovatelnou teplotou a vlhkostí během pečení), který se skrýval v opačném rohu kuchyně. Od té doby přidávám při pečení do trouby misku s vodou a vždy se vesele zasměji, když se mi teď už bezchybné kuličky rozplývají na jazyku.