Na víkend do Konstantinových lázní
Na pozvání našich plzeňských členů jsme poslední prázdninový víkend uspořádali výpravu z Brna do Mariánských a následně Konstantinových lázní. Vzhledem k počtu a složení skupiny jsme zvolili cestu dvěma sedmimístnými auty z půjčovny. Dobrodružství začalo již v samotné půjčovně, kde byly dvěma odvážným řidičkám předány vozy, které by v autobazaru nesly nejspíše označení „auta s charakterem“ a pokračovalo se v cestě na místo srazu ostatních účastníků. Autobusové nádraží před hotelem Grand se pro jednu z řidiček stalo v rozkopaném Brně doslova kafkovsky nedostupným, záchranou bylo parkoviště v OC Vaňkovka, kam se naštěstí ostatní účastníci zájezdu byli schopni během několika minut přesunout.
Plně naloženi, s půlhodinovým zpožděním jsme vyrazili na D1 směr Praha a následně Plzeň. Dobrodružství pokračovalo na cca 30 km ve směru na Prahu – jedno z půjčených aut se přepnulo do nouzového režimu a odmítlo pokračovat v cestě. Po asertivním telefonátu se zaměstnancem půjčovny byla dohodnuta výměna nepojízdného vozu, kdy po další hodině čekání skutečně přijel náhradní vůz a skupina mohla pokračovat v cestě.
Zbývající část cesty se obešla bez komplikací –provoz začátkem víkendu na nejfrekventovanější dálnici v ČR byl až překvapivě plynulý. Na odpočivadle mezi Plzní a Mariánskými lázněmi se obě posádky brněnských aut sešly s plzeňskými přáteli a společně pokračovali na pozdní oběd v Mariánských lázních. Poté následovala prohlídka parku miniatur Boheminium, procházka po kolonádě, nákup lázeňských oplatků, ochutnávka místních léčivých pramenů a další podobné činnosti, které ke každé správné návštěvě lázní patří…
Po koncertu zpívající fontány se celá skupina přesunula do místa ubytování v Chodové Plané a den zakončila večeří v Restauraci Ve skále místního pivovaru.
Na sobotu byl naplánován přesun do Konstantinových lázní (dále jen Konstantinky) a celodenní výlet okolní přírodou. Kritickým momentem se stala souhra nutnosti být v určený čas na nádraží v Konstantinkách pro pokračování výletu vlakem, nedochvilnost některých účastníků při odjezdu a nečekané uzavírky silnic v okolí Chodové plané. Díky malé dávce štěstí (a velké dávce adrenalinu) jsme dorazili na nádraží tři minuty před odjezdem vlaku do Bezdružic – a to se počítá jako úspěch!
Výlet pokračoval společným fotem v Bezdružicích a historickým výkladem o Kryštofu Harantovi s Polžic a Bezdružic, který prý v Bezdružicích nikdy nebyl😊. Výkladu se poutavým způsobem ujal náš plzeňský člen Standa, jemuž tímto patří poděkování za zajímavé historické okénko. Skupina se poté dle své nálady a fyzického a psychického rozpoložení rozdělila na tři podskupiny – první z nich to vzala krátkou, asi čtyřkilometrovou cestou zpět do Konstantinek, kde se ubytovala a prozkoumala kavárenský ruch, druhá a třetí skupina se vydala do údolí Úterského potoka na procházku lesem, loukami a častými brody, které znamenaly pro unavené nohy příjemné zpestření. Druhá skupina se u Starého mlýna oddělila a vrátila se kratší cestou do Konstantinek zatímco třetí, fyzicky nejzdatnější skupina pokračovala až ke zřícenině hradu Gutštejn, odkud pak už vedla přímá cesta zpět do Konstantinek. Odpoledne a večer byl již lázeňsky odpočinkový a každý si v něm našel své – ať již návštěvu místního wellness, koncert country skupiny IKEM Band se sklenkou Aperolu nebo jen bloumání po městě a ochutnávání dalších léčivých pramenů.
V neděli po snídani, než jsme se rozprchli zase do svých domovů, jsme ještě jednou navštívili krásnou zříceninu hradu Gutštejn – tentokrát již motorizovaně, a na tomto magickém místě jsme se rozloučili s našimi plzeňskými přáteli.Naší poslední společnou zastávkou bylo město Stříbro, odkud už některé posádky zamířily zpět do Brna, zatímco jiné, kterým dosavadní cestování stále nestačilo se jaly objevovat město Tábor a jeho skryté gastronomické perly.
Co zůstalo? Spousta zážitků, úsměvů, historek na vyprávění a hlavně pocit, že i cesta s „auty s charakterem“ a vlakem, který skoro ujede, může být tím nejlepším způsobem, jak zakončit prázdniny.
