Historie Podkarpatské Rusi

Snad každý, kdo před válkou cestoval samostatně po Ukrajině, se setkal s různými formami korupce. Počínaje úplatky za „rychlejší“ odbavení na hranicích, přes pokuty za imaginární dopravní přestupky až po výběr poplatků do vlastní kapsy zdravotníky nebo úředníky.  Systém byl sofistikovaně propracovaný. Jednou jsem nevložil na hranicích do pasu obvyklou pětieurovou bankovku a po pěti kilometrech mě zastavila policejní hlídka a pokutovala mě pěti eury za hasicí přístroj „neschválený pro území Ukrajiny“. Při loučení mně pak přátelsky řekli, ať dělám to co je zvykem a nepřidělávám jim práci.
Kdeže loňské sněhy jsou. Od začátku války v roce 2014 jsem se již nesetkal s výběrem imaginárních pokut, ani s poplatky na hranicích. Dokonce mě jednou v noci hlídka zastavila, upozornila mě na nesvítící světlo a pomohla mi s výměnou žárovky. Na postu v Nižních Vorotech, který byl proslulý výběrem „mýta“ na celé Ukrajině.
Letos na jaře mě po dlouhé době zastavila hlídka za překročení rychlosti. Velmi slušně předložili fotografii a záznam z radaru a udělili mi pokutu 300 UAH (asi 150 Kč). Chtěl jsem zaplatit, ale poučili mě, že oni peníze vybírat v rámci boje proti korupci nesmí. Dostal jsem návod, jak zaplatit v bance, nebo prostřednictvím bankomatu. Byla sobota, banky zavřené a já spěchal domů. Nezaplatil jsem a později na celou záležitost zapomněl.
Ne však Ukrajina. Když jsem se na podzim vydal s další várkou válečné pomoci na Ukrajinu, na hranicích po předložení dokladů ihned zjistili, že jsem pokutu nezaplatil a odmítli mě vpustit do země.  Pokutu uhradit nebylo možné na místě. Pouze oficiálně přes web, na kterém lze uhradit jakoukoliv pokutu. Ale to nestačí, je pak ještě potřeba požádat imigrační službu o zrušení zákazu vstupu. 
Byla půlnoc z pátku na sobotu, takže situace byla řešitelná až během pondělka. Příslušníci pasové kontroly byli upřímně nešťastní z této bizarní situace, protože neměli žádnou možnost, jak ji na místě vyřešit. 
I když mi tato událost značně pokazila plány a zarmoutila mě, přesto ve mně vzbuzuje naději, že bojovat s rozsáhlou korupcí zděděnou po předchozím režimu lze a to docela úspěšně. Válečnou pomoc nakonec přes hranici odnesli v rukou mí kolegové, na které se zákaz nevztahoval. Na místo určení je pak dovezli naši podkarpatští přátelé.