V rámci letošní spolkové podzimní cesty na Ukrajinu jsme se zúčastnili hned dvou vzpomínkových akcí, nejdříve v Užhorodu a následně v Perečíně.
Nejdříve jsme se sešli u busty prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, abychom si připomněli a uctili památku této významné osobnosti společných dějin. Pietní akt inicioval Klub T.G.M. pod vedením Ivana Latka, které se též účastnil osobně. Dále byli přítomni generálním konzul Slovenské republiky v Užhorodě Henrich Sasai, poslanec Volodymyr Čubirko a zástupci místní samosprávy a též firmy, která se stará o park v okolí památníku. Za spolek Přátel Podkarpatské Rusi se slova ujal Adam a slova, která zazněla, reflektovala nejen historický odkaz TGM, ale i význam pro současnost v kontextu bojů na Ukrajině.
Připomeňme, že sám Masaryk navštívil Užhorod v roce 1921 jako vyjádření zájmu a úcty k tomuto regionu. Novodobá socha, u které jsme se sešli, je od akademického sochaře Josefa Vajce, pochází z roku 2002.
Následně jsme se odebrali k pomníku Milana Rastislava Štefánika, který sdílí stejný park.
O několik desítek minut později nás ukrajinští hostitelé očekávali v nedalekém Perečině, kde byla slavnostně odhalena pamětní deska Miroslavu Tyršovi, jehož myšlenky a činnost zanechaly hlubokou stopu v historii nejen Čech, ale i Slovenska a Podkarpatské Rusi. Iniciátory této akce se staly organizace krajanský spolek Klub T. G. Masaryka v Užhorodě a Užhorodský SpolokSvlovákov.
Miroslav Tyrš žil v letech 1832 – 1884. V mládí se potýkal se zdravotními problémy, věnoval se proto tělesné výchově a otužování. Studoval právo, filozofii, estetiku a dějiny umění, vyučoval tělocvik a napsal řadu prací z dějin umění, nakonec se stal univerzitním profesorem. V roce 1862 společně se stejně smýšlejícím Jindřichem Fügnerem založil v Praze tělovýchovnou jednotu Sokol, jejímž se stal starostou. V roce 1882 pak uspořádali v Praze první sokolský slet.
Na Podkarpatskou Rus pronikly Tyršovy myšlenky koncem 19. století. Obzvláště aktivní se sokolské hnutí stalo po roce 1919, když Zakarpatí vstoupilo do složení Československa. V meziválečném období – nazývaném „zlatým věkem Sokola" – se počet členů vyšplhal na desítky tisíc.
V Mukačevě existovalo přes 30 sokolských organizací s více než tisícem členů. V roce 1927 byl otevřen Sokolský dům v Mukačevě, o pět let později moderní tělocvična v Užhorodu. Vyučovali zde nejlepší instruktoři z Československa – učitelé gymnázií, vojenští důstojníci a lékaři. Dále byly sokolské jednoty v Berehovu a Iršavě.
V roce 1932 byl v rámci slavnostního oslavy státního svátku Československé republiky na užhorodském nábřeží odhalen pomník dr. Miroslava Tyrše. Na kamenné stéle se tyčila busta provedená podle návrhu J. Myslbeka. Pomník byl však brzy poté zničen...
Podle iniciátora odhalení pamětní desky Ivana Latka si Tyršova činnost zaslouží mnohem větší pozornost. „Proto jsme se rozhodli pamětní desku instalovat a tak podnítit krajany, aby se zajímali o historii rodného kraje a jeho významných osobností," uvedl. Autorem pamětní desky je Eduard Aleksij. Pomník byl odhalen za finanční podpory Statutárního města Jihlava, spolku Přátelé Podkarpatské Rusi z Brna, Volodymyra Čubirka, Vasyla Slyčka a dalších. Po slavnosti následovalo přátelské posezení v nedaleké restauraci.
I když v ten den již nezbylo mnoho času na návštěvu Užhorodu, tak jsem ještě kromě obligátního nákupu stačil oběhnout několik míst, které mají vztah prvorepublikové éře a osobnostem této etapy. Pro znalé to bude příslovečným nošením dříví do lesa, ale já jsem byl opravdu překvapen kolem odkazů lze najít.
Prvním je lipová alej, která se táhne podél řeky Už, je to prý nejdelší lipová ale v Evropě, Je zde vysazeno skoro 300 stromů několika druhů lip, které kvetou skoro měsíc. Spojuje centrální část města Užhorodu a urbanistickou perlu Malé Galago.
Dále jsem se zastavil u budovy hlavní pošty v Užhorodě na Poštovním náměstí 4, kterou Josef Gočár ve 30. letech minulého století projektoval. J. Gočár je také autorem budovy obchodního domu Baťa nacházející se na Divadelním náměstí. Petr Kropáček byl spolužákem Josefa Gočára a podle jeho architektonického projektu byla od roku 1930 stavěna Masarykova škola na nábřeží řeky Už.
Mimochodem, ukrajinská pošta (opět z iniciativy místních spolků) vydala několik známek, které české architekty připomínají. Poštovní známka s obálkou připomíná architekta Adolfa Libšera (1885-1963) a jeho projekt budovy Okresního soudu v Užhorodě (1930-1933). Poslední v této sérii je známka s portrétem architekta Františka Krupky (1885-1963) a obálka s jeho projektem polyfunkční budovy Legiodružstva (1929-1932).
Cestu jsem zakončil opět procházkou pod lipami (nejdřív jsem minul Masarykův jasan, starý cca 400 let) u Masarykova mostu přes řeku a následně se vrátil do hotelu.
Michael
