V pátek 21. 11. jsem byl pozván naší členkou a mojí dcerou Sárou, abych přednášel studentům ivančického gymnázia Jana Blahoslava o událostech 17. listopadu 1989. Tímto bych chtěl poděkovat studentskému parlamentu, který akci perfektně zorganizoval, profesorům a ředitelce gymnázia, kteří studenty v tomto úsilí při připomínce Dne boje za svobodu a demokracii podpořili.
Považuji za vysoce důležité ukazovat studentům, že demokracie není standard, že je třeba o ni každý den pečovat. V dnešní době, kdy Rusko již jedenáctým rokem vede bezprecendentním způsobem válku proti zemi, která se snaží postavit svoji budoucnot na základě demokratických hodnot, je třeba i mladé generaci ukazovat, že boj za svobodu není minulostí, ale denodenně potřebnou nutností.
Adam
A ještě pohled na přednášku Sářinýma očima (a perem):
Zdravím, tady Sára
Ráda bych napsala krátký článek o tom, jak jsme na škole Gymnázium Jana Blahoslava v Ivančicích slavili Sametovou revoluci, kde měl přednášku i můj táta Adam.
Náš studentský parlament organizuje různé akce (Helloween, Samet, Den duševního zdraví a tak). No a na oslavu právě Sametu je zvykem, že se pozvou na školu lidé, kteří udělají přednášku nebo nějakou vymyslí i učitelé. Nedělá se to každý rok, záleží, jak se povede někoho sehnat.
No, tenhle rok jsme chtěli mít i ty přednášky a jelikož se má kamarádka stala předsedkyní, tak jsme to spolu řešily. A já si vzpomněla, že táta by k tomu mohl něco říct. Po delším domlouvání se nám i podařilo domluvit co a jak.
Výsledek byl, že prváci měli na výběr, jestli půjdou na přednášku našeho dějepisáře, program paní ředitelky nebo tátovu přednášku na téma Samet z pohledu školáka, který si jí i účastnil. Zbytek vyššího gymnázia měl přednášku přidělenou. Ta tátova se naplnila jako první.
V den konání byl na místě chaos. Předsedkyně byla na roztrhání a já měla za úkol být s tátou a dělat asistentku i spojku s parlamentem. Celá škola byla vyzdobena barvami trikolóry a všude byly obrázky spojené s Revolucí. Po krátkém zápasení s technikou se nám povedlo zprovoznit vše potřebné k prezentaci, tak akorát před začátkem.
Táta to vzal ze široka, aby pokryl celou hodinu a půl (dvě vyučovací hodiny). Mluvil o tom, jak k nám přijeli Sověti poprvé, mluvil o Palachovi a všech důležitých událostech z dob, kdy jsme byli pod SSSR. Povídal také o tom, jak se žilo lidem, kdy to bylo lepší a kdy horší. Kvůli rodinné situaci, kdy jeho máma s tátou podepsali Chartu 77, jsme dostali vhled i do života disidentů. Všichni žáci nadšeně poslouchali a část z nich se i zapojila se svými otázkami. Na závěr hodiny mluvil táta o tom, jak revoluce probíhala, pochopitelně zapojil i svůj pohled tehdejšího studenta.
Po skončení šel do sborovny učitelů, kde na něj čekalo menší občerstvení (povedlo se nám zajistit aspoň chlebíčky a kafe) a popovídal si s předsedkyní parlamentu a koordinátorkou parlamentu (učitelka).
Nesmělo chybět ani cinkání klíči a zpěv písně Karla Kryla Bratříčku zavírej vrátka se školním sborem, kvůli kterému jsme akci přesunuli na pátek.
To bude tak nějak vše, doufám, že jsem vás moc nenudila
