Čtvrté výročí vpádu ruských barbarů na Ukrajinu si zástupci našeho spolku připomněli na pietních shromážděních ve Šlapanicích a v Tišnově. Přečtěte si náš projev na těchto shromážděních.
Vážení občané, milí přátelé,
Dnes si připomínáme čtyři roky od chvíle, kdy ruská armáda překročila ukrajinské hranice. Čtyři roky války, ale také bombardování měst, útoků na nemocnice a školy. Čtyři roky násilných deportací dětí a mučení zajatců i civilistů. Čtyři roky úderů na energetiku, snaha zlomit civilní obyvatelstvo zimou a tmou. Tohle nejsou vedlejší škody války. To je metoda.
Ale tato válka nezačala v roce 2022. Začala v roce 2014, kdy Rusko obsadilo Krym, rozpoutalo občanskou válku na Donbase a pokusilo se o totéž v Oděse i Charkově.
Ale ani rok 2014 není začátek. Je to jen další kapitola imperiální expanze Ruska, která trvá již 700 let. Rusko v době svého vzniku nebylo větší než Morava. Po staletí se ale rozšiřovalo silou. A vždy to osprvedlňovalo stupidními báchorkami, například o „ochraně pravoslavných“, o „ochraně ruských občanů“ nebo o „historických nárocích“ a o „denacifikaci“. Výsledek? Stát, který v průměru roste o velikost Belgie každý rok. To není přirozený vývoj. To je systematická agrese.
Dějiny jasně ukazují, že s Ruskem uzavírat dohody nemá smysl. Nemají ani cenu papíru, na kterém jsou napsané. Pro příklady nemusíme chodit daleko.
V roce 1917 Masaryk vyjednal volný průjezd čs. legií — bolševici dohodu během pár měsíců porušili a legie napadli.
Beneš v roce 1943 podepsal smlouvu garantující předmnichovské hranice Československa — o rok později nám Sovětský svaz prostě ukradl Podkarpatskou Rus.
A Varšavská smlouva? V roce 1968 skončila tanky v našich ulicích a okupací.
Toto nejsou výjimky. To je vzorec jednání.
A když dnes ruské vedení tvrdí, že „Rusko nemá hranice“, musíme říct jasně: hranice mít bude — tam, kde mu je vytyčíme my. Ne papírem. Ne sliby. Ale odstrašením, jednotou a podporou těch, kteří dnes brání Evropu.
Ukrajina dnes nese hlavní tíhu obrany Evropy. Není to boj o její území — je to obrana pravidel, která chrání i nás. Pokud Ukrajina padne, fronta se posune. A tentokrát už nebude daleko.
Podpora Ukrajiny není gesto. Je to strategická nutnost pro naši bezpečnost. Pro bezpečí Evropy.
Sláva Ukrajině.
