Dubnová návštěva Podkarpatí spojená s dovozem pomoci, 29. 4. - 3. 5. 2026

Dubnová návštěva Podkarpatí spojená s dovozem pomoci, 29. 4. - 3. 5. 2026
Ve středu jsme po překonání slovensko-ukrajinských hranic ve Vyšném Nemeckém/Užhorodě, kde byly tentokrát kontroly velmi důkladné a na obou stranách jsme museli komplet vyložit auta a dokládat, že nevezeme nic nad povolený limit, případně, že máme vše doložené fakturami, jsme se ubytovali v hotelu Eduard přeložili 14 nabíjecích stanic, se kterými Petr Stavinoha odjel k Ірина Шевченко (zbývající 2 stanice jsem následně poslal poštou Zhorka Zhorka a jeho chlapcům), kteří je distribuují potřebným jednotkám na frontu, a vyrazili jsme na večerní prohlídku Užhorodu, spojenou s večeří a posezením v místních lokálech.
 
Až do útoků ruských Šáhedů z 13. 5. na západní Ukrajinu by v Užhorodu na první pohled téměř nebylo poznat, že je Ukrajina již pátým rokem ve válce. Na druhý pohled už to tak veselé není - Aleje hrdinů - památníky padlým obráncům, absence velké části civilní mužské populace dokazuje, že Ukrajina svádí svůj hrdinný boj a krvavě za něj platí.
 
Ve čtvrtek dopoledne Иван Латко provedl zbytek naší výpravy Užhorodem, kdežto já s Petrem jsme se zúčastnili jednání na Užhorodské městské radě, kde nás srdečně přivítal místopředseda Zakarpatské krajské rady Vasilij Demenčuk, náměstek krajské rady Jaroslav Šukal a zástupce velitele praporu pro psychologickou podporu štábu 49. samostatného útočného praporu „Karpatská Sič“ pojmenovaného po Olegu Kutsinovi z ozbrojených sil, Marian Berezdecky. Vasilij Demenčuk poděkoval Spolku přátel za podporu Ukrajiny, zdůraznil důležitost mezinárodní solidarity a hovořil o dnešních výzvách Zakarpatska a dobrovolnického hnutí, které neúnavně pomáhá frontě i lidem v zápolí. My jsme na oplátku představili spolek, další připravovanou pomoc a projekty, které bychom rádi ve spolupráci s místními rozvíjeli.
 
Poté jsme se přesunuli do Masarykovy školy ve Svaljavě, kde nám učitelský sbor společně s dětmi, které se na této škole učí češtinu, připravili více jak půlhodinový program na přivítanou - celý v češtině. Po přivítání chlebem a solí děti zapívaly českou a ukrajinskou hymnu, lidové písně obou národů (např. Beskyde, Beskyde, Červená kalina), obzvláště roztomilé bylo nastudování písně Být stále mlád od Karla Gotta. Předali jsme škole symbolický šek na 43200 Kč, které se vybraly prodejem obrázků a sbírkou na rekonstrukci toalet a v místních stavebninách jsme zakoupili obklady a dlažbu v hodnotě 101000 hřiven (cca 50000 Kč). Uvítání od dětí totiž u některých účastníků výpravy zanechalo tak silný dojem, že přidali okamžitě peníze a podařilo se na místě dovybrat potřebnou částku na kompletní obklady a dlažbu, potřebné pro rekonstrukci. Zároveň jsme si vyzvedli další várku obrázků, které malovaly místní děti - mimořádně pěkné a s velmi silným nábojem, díky kterým chceme opět pomoci škole.
 
Po krátkém posezení u občerstvení a fantastických domácích cukrovinek, které pro nás napekla paní ředitelka Клара Стегура jsme se přesunuli do svaljavské baptistické církve Blagodať, kde místní ženy vaří domácí jídla pro obránce Ukrajiny, které jim následně dopravují na frontu. Již v únoru jsme jim pořídili velký autokláv, ve kterém jídla sterilují, nyní jsme jim dovezli suroviny pro vaření, krabici termoprádla a na místě jsme zakoupili 5190 sáčků, do kterých se jídlo zatavuje, což jim vystačí zhruba na 6 týdnů provozu. Konečně jsme se osobně potkali nejen s Яна Храпак, ale i ostatními, kteří tak obětavě připravují kousek domova pro muže a ženy na frontě. Zároveň jsme měli možnost vidět i proces vaření - zrovna se připravovala hurka s pohankou. Že se nám opět dostalo vřelého přijetí, je snad zbytečné zmiňovat.
 
A samozřejmě jsme si našli čas a prošli se opět nádhernou karpatskou přírodou, jeden den okolo Koločavy, druhý den ze Skotarskeho přes hřeben do Podobovce.
 
Nejen ve stínu dalšího barbarského raketového a dronového útoku ze 13. 5. 2026, který kromě jiných měst zasáhl i Svaljavu a Užhorod, máme jasno: naše pomoc nepřestane! Ohromné sepjetí, soudržnost, které jsme měli možnost vidět a být ho aspoň na chvíli účastni, nám dává povinnost pomoci těmto statečným lidem, kteří se již párým rokem brání nevyprovokované, barbarské a ničím neomluvitelné agresi.
 
IMG7124
c5473143-218b-4249-85cc-5b1046d651e9
IMG7118
IMG7113
IMG7112
IMG7107
IMG7095
391ef9e1-afdb-411e-8e3f-fd589e8498c3
f9a7b301-c22c-4b11-96b1-96028706765c
062a7d56-2121-4b17-8c58-cad87bcb5ad1

Přečtěte si

ppr-logo-white.svg
Jsme spolek přátel Podkarpatské Rusi,
krásné země, která byla kdysi součástí
Československé Republiky.
© 2026 PŘÁTELÉ PODKARPATSKÉ RUSI

Kontakt

+420 725 518 828

subcarpathia@seznam.cz