Pan Jan Kruml, náš člen, objevil pozoruhodné svědectví osobního lékaře prezidenta Beneše, které vrhá nové a pro mnohé nečekané světlo, na události spojené se ztrátou Podkarpatské Rusi.
Jedná se o pasáž z článku Martina Nekoly - Zdravotní stav Edvarda Beneše očima jeho ošetřujícího lékaře, uveřejněného ve SLEZSKÉM SBORNÍKU CXVII / 2019 číslo 2. Článek je ve sborníku na stránkách 100 - 117, citovaná pasáž je ze stran 104 - 105. Odkaz na celý článek: https://www.szm.cz/media/docs/2-2019-5ee723f5288f4.pdf
Zdravotní stav Edvarda Beneše očima jeho ošetřujícího lékaře Dr. Oskara Klingera4.
Již při první návštěvě mi Dr. Beneš prohlásil, že pokládá za svůj životní úkol odčinění Mnichova a obnovení samostatné Čs. republiky. Tato touha po odstranění Mnichova táhne se jako červená nit celou jeho prací politickou za hranicemi a byla jistě důležitým faktorem, že se odhodlal v r. 1943 podepsat smlouvu se Sovětským svazem. Provázel jsem pana prezidenta na všech jeho cestách a zájezdech doma i za hranicemi, s výjimkou cesty do Ameriky v květnu 1943. Po návratu jsem zjistil trochu nižší tlak krevní a pochopitelnou únavu po dlouhém a bouřlivém letu, ale jinak byl pan prezident objektivně nezměněn, ač mi kancléř Smutný18 říkal, že se Dr. Beneš necítil celou tu dobu dobře. A mně řekl: "Od teďka budete jezdit všude s ním."
Největší ránu dostal pan prezident v emigraci 6. ledna 1944 po našem návratu z Moskvy, kde jsme podepsali smlouvu se Sověty. Tohoto dne ráno, po vystoupení z letadla na nově otevřeném letišti v Northoltu, odevzdal Čičajev, rezident sovětské zpravodajské služby v Londýně, panu prezidentovi osobní dopis Stalinův, žádající zřeknutí se Podkarpatské Rusi ve prospěch Sovětů. Při jízdě s panem prezidentem z Norholtu do jeho sídla v Aston Abbotts jsem pozoroval největší neklid a rozčílení, jaké jsem u něho poprvé viděl a které bezesporu bylo největším poškozením jeho zdraví v emigraci.
Po příjezdu do Aston Abbotts jsem položil hned pana prezident do postele, kde zůstal po dobu dvou dnů. Zjistil jsem poprvé vysoký tlak: Tk 190/90 mm Hg. Také poprvé se dostavila jedna úplně bezesná noc. Během dvou dnů se však porucha úplně upravila a pan prezident neměl až do své choroby v červenci 1947 vyšší tlak než 160/80 mm Hg. Od této chvíle však byl největší můj zřetel upřen k prevenci arteriosklerózy, což se stručně řečeno dělo užíváním přesličky, malých dávek jódu a po vynalezení rutinu tímto preparátem za pomoci ještě jiných preparátů a příslušné diety a celkové životosprávy. Dva až třikrát do roka byl vždy překontrolován v emigraci prof. Dr. Cottonem z londýnské university, internistou, kardiologem a specialistou na cévní choroby.
A takto mně sdělil důvody hrozného rozčílení: "Stalin mě podvedl. Jel jsem přece do Ruska jen proto, že mě Rusové jediní z velkých národů slíbili předmnichovské hranice, a proto podepsal jsem s nimi smlouvu, kterou jsem v principu pokládal za pokračování naší smlouvy s nimi z r. 1935. A zatím než jsme doletěli zpět do Anglie (za 8 dnů), Stalin již porušuje dané slovo." Od této doby byl Dr. Beneš velmi skeptickým vůči Stalinovi a našim komunistům v Moskvě, kteří na jedné straně posílali projevy oddanosti prezidentovi do Londýna, na druhé straně pak moskevský rozhlas vedený zuřivými komunisty štval proti londýnské vládě. V této depresi a skepticismu do budoucnosti jsme byli připraveni odletět na Slovensko přes Moskvu v polovině března 1945. V noci téhož dne, kdy jsme měli odletět, dostal Dr. Beneš zase po dlouhé době záchvat Ménièrova syndromu (tento přicházel skutečně jen při velkém rozčílení a starostech).
4 MUDr. Oskar Klinger (1898-1973) - lékař T. G. Masaryka, internista Borůvkova sanatoria v Praze. Během druhé světové války pobýval v exilu ve Velké Británii, kde začal působit rovněž jako osobní lékař jak Edvarda Beneše, tak Jana Masaryka a jako předseda Československého červeného kříže. Po válce pokračoval v péči o prezidenta i ministra zahraničí, s nímž zůstal v úzkém přátelském styku. V dubnu 1948 emigroval do Velké Británie a později se přesunul do New Yorku, kde si otevřel soukromou lékařskou praxi. Až do smrti tvrdil, že spolu s Janem Masarykem plánovali útěk z komunistického Československa. StB však záměr odhalila a Masaryk byl zavražděn, nebo vydíráním donucen k sebevraždě.
18 Jaromír Smutný (1892-1964) - diplomat, nejbližší spolupracovník, asistent a posléze kancléř Edvarda Beneše
