Rusíni
Rusíni jsou dnes v České republice uznáni jako samostatná národnostní menšina a1 od roku 2001 je menšina zastoupena v Radě vlády pro národnostní menšiny a v jejích poradních orgánech. Dále je zastoupena ve výběrových dotačních komisích Ministerstva kultury, a v komisi pro kulturní aktivity menšin. Kromě toho je zastoupena ve Výboru pro národnostní menšiny hlavního města Prahy a statutárního města Brna.2 Jelikož Rusíni jakožto etnikum nemají svůj stát, lze jejich počet určit na základě statistických dat pouze dle národnosti a mateřského jazyka, nikoli státního občanství. Podle výsledků sčítání lidu z roku 2021 žilo v České republice 603 osob hlásících se k rusínské národnosti, z to 40 jedinců v Brně. Současnou rusínskou komunitu ještě doplňují lidé, kteří přijíždějí do českých zemí za prací, přičemž někteří z nich se zde usazují natrvalo. Mnoho z těchto nových obyvatel se k rusínské národnosti aktivně nehlásí a rusínským jazykem již nehovoří.3
Země bývalé Podkarpatské Rusi, dnes Zakarpatské oblast Ukrajiny, se nachází v oblasti Karpat na hranicích Polska, Slovenska a Ukrajiny. Po druhé světové válce přišli o status státního národa a Podkarpatská Rus byl anektována Sovětským svazem. V důsledku toho byla jejich politická a kulturní autonomie omezena a jejich práva a postavení v rámci státu se radikálně změnily, což vedlo k imigraci. Velké množství Rusínů se přistěhovalo do Prahy a na severní Moravu. Ale jejich největší komunita mimo domovinu se nachází ve Spojených státech amerických a menší skupiny karpatských Rusínů pak také emigrovaly do Kanady, Argentiny a Austrálie, v 70. a 80. letech 19. století.4
Před převratem nebyli Rusíni oficiálně uznáváni jako menšina, avšak po změně politického režimu se začalo dostávat pozornosti jejich situaci. V současnosti existují organizace, jako je Společnost přátel Podkarpatské Rusi v Praze a Rusínská iniciativa v ČR, které se snaží hájit zájmy a podporovat kulturní dědictví Rusínů v České republice a Přátelé Podkarpatské Rusi v Brně, který vydává čtvrtletní časopis Přítelé Podkarpatské Rusi. Dále je zde Chomutovský folklorní pěvecký soubor Skejušan, který se zabývá tradičním rusínským folklórem. Většina Rusínů v Česku je příslušníky Řeckokatolické nebo Pravoslavné církve.5
Přátelé Podkarpatské Rusi 2022
Spolek Přátelé Podkarpatské Rusi byl založen jako brněnská pobočka Společnosti přátel Podkarpatské Rusi sídlící v Praze, konkrétně v roce 1992, avšak od roku 2011 byl registrován už jako samostatný spolek. V roce 2022, kdy zesnul dlouholetý předseda Ing. Libor Chytílk, nebyly ve spolkovém rejstříku dokončeny zákonné změny a spolek byl donucen k mírnému přeorganizování. Jelikož předešlá situace měla za následek zastavení činnosti, kdy spolek nemohl žádat o dotace, nejjednodušším řešením bylo obnovení původního spolku pod novým názvem Přátelé Podkarpatské Rusi 2022. Dnes organizace sídlí na Staré radnici na adrese Radnická 8, kde se sdružují tak dvakrát, třikrát do měsíce. Ze začátku byli členové spolku především původní obyvatelé bývalé Podkarpatské Rusi, avšak postupem času byla členská základna rozšířena i o sympatizanty s kladným vztahem k této oblasti vytvořeným například během turistických zájezdů. V současnosti jsou členové převážně z Brna a Jihomoravského kraje, ale také z dalších krajů republiky. Podle současného předsedy Mgr. Petra Stavinohy je většina z nich z Brna, hodně také z Plzně a středních Čech, v organizaci je zapojeno 45 platících členů a přes 250 lidí z Brna a Jihomoravského kraje a asi jedna třetina členů má rusínskou krev, zatímco dvě třetiny jsou přátelé spolku.6 Organizace také vydává od roku 2018 čtvrtletní zeměpisně-etnograficko-společenský online časopis Přátelé podkarpatské Rusi,7 jehož redaktorem je předseda spolku Mgr. Petr Stavinoha. Periodikum dříve fungovalo od roku 2010, ale kvůli nákladům se přeorientoval do elektronické podoby. O zajímavosti z historie spolku se v rozhovoru podělil pan Stavinoha následovně: „původním cílem spolku Přátelé Podkarpatské Rusi byly majetkové náhrady (…) řekl bych, k tomu vyrovnání došlo před rokem 2016, to bylo vyřešené, takže vlastně smysl toho spolku jako "landsmanšaftu" (Sudetoněmecké krajanské sdružení, organizace nuceně emigrovaných Němců z oblasti Sudet) ztratil smysl a teď je to spíš zaměřené na lidi, kteří mají Podkarpatskou Rus rádi, nás je teď aktivních asi 40 a největší perlu, co tam máme, tak je pravnučka ministerského předsedy Huculské republiky z roku 1919.“8
Hlavní náplní spolku je osvětová, kulturní a vzdělávací činnost, uchování rusínské identity, popularizace bývalé Podkarpatské Rusi v ČR a uchovávání předmětů související s rusínskou kulturou, historií a domovinou. Organizace pro své členy i přátelé spolku poskytuje konzultace k tématice a oblasti Zakarpatské oblasti Ukrajiny, respektive bývalé Podkarpatské Rusi. Pořádá členské besedy, přednášky, výstavy, zájezdy, poznávací výlety do okolí a návštěvy kostelů pro vzdálenější netamní členy spolku, vánoční besídky se zpěvem, ale i další aktivity jako umisťování pamětních desek, ochutnávky podkarpatského piva aj.9 V březnu se konala akce Před 100 lety spolu v bistru 4D, které se zúčastnilo přes 250 lidí. Zahájen byl program pro děti a následně vystoupila ukrajinská kapela SNAK. Akce byla finančně a materiálně podpořena městem Brnem, Jihomoravským krajem a společností CK Alpina. Součástí dne bylo ochutnávání podkarpatské specialit, jako je bograč, hribna juška, pelmeně a syrniky a dokonce i pivo od pivovaru Cypa ve Kvasech u Rachova, což je pivovar ze Zakarpatské oblasti Ukrajiny.10 „týden po Velikonocích jsme měli Podkarpatskýj den v jedné hospodě v Bystrci. Bylo odporný počasí, ale i tak se tam sešlo přes 250 hostů a udalo se tam asi 500 porcí jídla.“11 Do budoucna má spolek pro své příznivce zájem pořádat podobné kulturní dny Podkarpatské Rusi pravidelně.12 Kromě toho bude letos sdružení účinkovat v rámci Dnu národnostních menšin a Babylonfestu při gastro prezentaci tradičních pokrmů národnostních menšin. Podkarpatská kuchyně kombinuje vlivy maďarské, české a sovětské kuchyně a nabízí husté a výživné polévky jako bograč (vývar na způsob guláše) nebo studenou okrošku, chutné masové taštičky polité smetanou nazývané pelmeně, také nabídnou šašlíky, deruny a telecí se švestkami, tvarohové lívance syrniky nebo smetanovou kukuřičnou kaši Banoš.13
Spolek také spolupracuje s ostatními menšinami v jiných zemích i v ČR, aktivně se účastní jejich setkání, pořádá akce na školách, kde seznamuje žáky s rusínskou
menšinou a její historií, snaží se navazovat kontakty s občany a institucemi Zakarpatské oblasti Ukrajiny, podporuje příbuzenské vazby, humanitární akce, adopce na dálku aj. Partnerem spolku je Krajanský spolek T. G. Masaryka v Užhorodě, se kterým zde například společně budoval památník TGM.14 V roce 2019 byl spuštěn projekt pod záštitou senátora Jirsy a Svazu měst a obcí ČR, aby si obce vzpomněly na výročí spojení s Podkarpatskou Rusí a adoptovaly si tamní obce za účelem poskytnutí materiální pomoci. Projekt byl však zastaven covidem, přesto spolek pokračuje v poskytování humanitární pomoci v podobě vybavení chemických laboratoří a další spolupráce, která se ukázala být velmi užitečná během války na Ukrajině.
