Pokud jste někdy cestovali z Mežhorje do Chustu podél Riky, možná jste si zhruba v polovině cesty v Nížném Bystrém - Protivni všimli na levém břehu řeky pozoruhodné kamenné stavby s velkými okny, která vypadá, jako by se sem zatoulala z nějakého průmyslového komplexu ze třicátých let minulého století. Navíc do ní po svahu sestupuje mohutné potrubí a vychází z ní vedení vysokého napětí.
A možná jste někdy cestovali i z Koločavy k jihu podél Terebly a před Vylšany jste si všimli přehrady, ve které, soudě podle holých břehů, často kolísá výška hladiny. Navíc pod přehradou se Terebla, která vytéká ze Siněvirského jezera a v Koločavě je z ní již slušní horská řeka, změní v ospalý potok.
Tato dvě místa jsou od sebe po silnici vzdálena více než 60 kilometrů, ale přesto spolu souvisí. Vzdušnou čarou jsou od sebe vzdáleny jen 3 kilometry. Údolí Terebly má v místě přehrady nadmořskou výšku 520 m a za 1 050 m vysokým hřebenem se nachází údolí Riky, jehož dno dosahuje výšky 300 metrů nad mořem. Tohoto místa si všimli inženýři již v dobách Rakousko - Uherska. Ucelený plán na využití těchto přírodních podmínek pro výrobu elektřiny předložil v letech 1917 - 1918 inženýr Križko z Bratislavy. Po připojení Podkarpatské Rusi k Československu byly tyto plány dále rozpracovány a počítalo se zahájením výstavby během 30. let. Pro zahájení elektrifikace Podkarpatské Rusi dostala přednost stavba kaskádových elektráren na Uži (podobná té, která dodnes funguje na Váhu), protože byla blíže k hustě osídlené oblasti a protože její realizace byla levnější.
Hospodářská krize 30. let bohužel oddálila zahájení stavby. Po záboru Podkarpatské Rusi Maďarskem vznikly nové plány výstavby, ale díky rychlému průběhu války nebyly opět zrealizovány. Po anexi Podkarpatské Rusi Sovětským Svazem noví vládci bez skrupulí použili ukradené Križkovy plány a mezi lety 1949 - 1955 je za významné pomoci finských zajatců zrealizovali.
Elektrárna funguje takto: na Tereble je pod Koločavou postavena Vilšanská přehrada. Odtud je voda vedena cca 3500 m dlouhým tunelem pod hřebenem a následně pokračuje třemi rourami do objektu elektrárny, kde roztáčí 3 Peltonovy turbíny, z nichž každá má výkon 9 MW. Následně je voda zachycena ve vyrovnávací nádrži na Rice, odkud je plynule vypouštěna. V současnosti pokrývá 15 - 25 % spotřeby elektřiny v Podkarpatí.
Areál v Protivni není oficiálně přístupný. Nicméně dobrým slovem a drobným příspěvkem na pivo bez problémů přesvědčíte ochranku, aby vám zavolala hlavního inženýra. Ten vás potom velmi rád (pokud jej nezapomenete odměnit) provede po celém areálu a vše doplní poutavým výkladem. Uvnitř areálu je celá řada informačních cedulí s popisem a dobovými fotografiemi. Užijte si prohlídku díla postaveného podle nápadu a plánu našich Československých předků, které je i více než 100 let od naplánování plně funkční.
Petr Stavinoha
